AERO A-18
Tento malý a vysoký letoun přezdívaný "špaček" byl jedinou sériově vyráběnou stíhačkou firmy Aero. Firma v něm zhodnotila zkušenosti získané stavbou prototypů Ae-02 a Ae-04. V roce 1922 se stávala situace v čs. stíhacím letectvu kritickou. SPADy přes neustálé opravy byly už značně ootřebované a náhrada za ně z domácích dílen stále nebyla. MNO v tomto období objednalo tři rozdílné domácí typy jako jejich náhradu: Avii BH-3, Letov Š-4 a právě A-18. To se později ukázalo z této trojice jako nejvyzrálejší. Konstrukce A. Husníka (A. Vlasák z Aera již odešel) byla zalétána v první polovině března 1923. Dva první stroje byly podrobeny náročným zkouškám už v továrně, a v květnu i za účasti vojáků. Ti nové stroje převzali v červnu až srpnu, jeden stroj z dvacetikusové série zůstal továrně k pokusům. Už v říjnu se dva stroje účastnili etapového letu do Paříže, spolu s Avií BH-3 a Letovem Š-1. Mladé letectvo tak demonstrovalo svou kvalitu. Aera byla původně přidělena všem třem LP, i do VLU v Chebu. Velmi rychle však byl u 1. LP nahrazen Aviemi a Letovy. Největším uživatelem byl 3. LP v Nitře svou 31. stíhací letkou. Ta byla dlouho jedným bojeschopným stíhacím útvarem čs. letectva. Slovensko bylo vzhledem k Maďarským nárokům na "Horní Uhry" nejvíce exponovaným místem a 3.LP byl po dlouhou dobu elitním útvarem s nejlepší a nejpočetnější technikou. Aera se v provozu celkem osvědčila, ale měla poměrně velký počet havárií. Jejich slabinou byl příliš vysoký a úzký podvozek, jenž často zapříčinil spolu s nepozorností pilota postavení letounu na nos či záda. Tím byly osmnáctky přímo pověstné. Jakmile se ale dostaly do vzduchu nečinily potíže a jejich letové vlastnosti byly dobré. Po příchodu modernějších letounů byly letouny stahovány do Chebu, kde sloužily až do vyřazení posledních v roce 1931. Ze stroje byly vyvinuty dvě závodní verze A-18b a A-18c s kterými se továrna účastnila rychlostních závodů o cenu prezidenta s výraznými úspěchy - zvítězila i v roce 1923 s A-18b i o rok později s A-18c. Ve Kbelích si můžete prohlédnout dokonce dvě Aera A-18, standartní stíhačku a závodní "céčko".
Technický popis - jednomístný, jednomotorový, vzpěrový dvouplošník. Kostra trupu kovová z duralových trubek, potažená plátnem kromě hliníkové kapotáže motoru. Křídla a OP dřevěná, taktéž potažena plátnem. Řadový motor, dvoulistá, dřevěná vrtule. Podvozek samozřejmě pevný, záďový s ostruhou.
Barevné provedení - všechny letouny obdržely standartní kamufláž okr, hnědá, zelená/hliník, praporové znaky na obvyklých místech, na trupu později znak pluku. Po změně kamufláže obdržely zbylé stroje khaki nátěr na horních a bočních plochách a hliníkovou barvou na spodních. V leteckém učilišti pak stahované stroje sloužily jednak v této kamufláži, jednak v celohliníkovém nátěru.
| ZÁKLADNÍ TTD |
|
Rozpětí |
7,60 m |
|
Délka |
5,90 m |
|
Nosná plocha |
15,90 m2 |
|
Hmotnost prázdná |
637 kg |
|
Motor |
BMW IIIa - 136 kW |
|
Maximální rychlost |
229 km/h |
|
Dolet |
400 km ? |
|
Dostup |
9 000 m |
|
Stoupavost |
13,8 m/s |
|
Výzbroj |
2 x Vickers 7,7 mm |
| MODELY 1:72 |
| firma | název | provedení | doba vzniku | poznámka |
| RVHP | Aero A-18 | resin | polovina 90. let | model je z těch prvních modelů, tudíž nevalné kvality. Třeba v mé stavebnici jsou naprosto nepoužitelná spodní křídla - jsou neuvěřitelně tlustá. |
PODKLADY |
| Čs. letadla I | V. Němeček | foto, text, výkres | |
| Čs. letectvo 1918-1924 | J.Rajlich, J.Sehnal | foto |
| LK 5/87 | foto |
| LK 13/86 | foto |
| LK 8/91 | foto |
| LK 8-11/93 | monografie | výkresy i verzí b, c, kompletní schéma tříbarevné kamufláže |
