AVIA BH-3

BH-3 Pět čerstvě vyrobených letounů
Toto by měla být podoba náhradního prototypu, jenž se však lišil některými drobnostmi. BH-3.4 z majetku továrny Avia v podobě, jak se účastnila rychlostních závodů o cenu prezidenta republiky. Později byl do tohoto stroje namontován motor Walter
poslední podoba zbylých kusů BH-3

     Po své první úspěšné konstrukci Avia BH-1 se konstruktéři Beneš a Hajn rozhodli použít stejnou koncepci vzpěrového dolnoplošníku i pro konstrukci stíhacího letounu. Úmysl se zdařil a 16. 12. 1921 byl prototyp zalétán továrním pilotem Munzarem. Při předvádění pro MNO 6. června 1922 však došlo ke katastrofě, Munzar se zabil a stroj byl zcela zničen. MNo dalo továrně další šanci a objednalo dva další prototypy. Druhý byl s motorem Hispano -Suiza dokončen jako BH-4. Náhradní prototyp BH-3 byl zalétán v listopadu 1922 pilotem Skubou. Tehdy bylo vojenské označení ještě Av-B-3.01 . Ještě v prosinci MNO objednalo deset kusů BH-3. Z nich byl čtvrtý kus vrácen továrně pro pokusy (BH-3 s motorem Walter). Zbývajících devět převzali vojáci mezi srpnem a říjnem 1923 a zařadili je k 1. leteckému pluku. Dva z nich podnikly první velký přelet čs. letadel v říjnu téhož roku do Paříže a zpět. Stoje však u pilotů nevzbudili nadšení pro jejich obtížnou pilotáž. Dostali přezdívku "bejk". Byl pro ně charakteristický snadný přechod do letu na zádech, v němž setrvávaly raději než v normální poloze. Stroje se pro své špatné letové vlastnosti v první linii neosvědčili, tak co s nimi? Nějaká chytrá hlava vymyslela, že když nejsou vhodné pro normální piloty, budou se na nich učit pilotní žáci. Že nechápete? Já také ne... Toto rozhodnutí stálo dva z nich život. Do VLU v Chebu byly staženy na jaře 1924, spokojenost s nimi nepanovala ani tam. Některé stroje se zde dočkaly i změny kamufláže v roce 1927.

Technický popis - Jednomístný, jednomotorový, vzpěrový dolnoplošník. Celodřevěná kostra byla potažena částečně překližkou, zbytek pak plátnem. Krycí plechy motoru duralové. Řadový motor poháněl dvoulistou vrtuli. Podvozek pevný, záďový, s ostruhou.
Barevné provedení - prototyp byl natřen světlou zelenou, na křídlech a SOP praporové znaky,na trupu vojenské označení Av-B-3.01. Plátno na discích kol a směrovce zůstalo nenatřeno, stejně jako duralové plechy. Při leteckých závodech obdržel na trup pořadové číslo - 17. Deset sériových strojů obdrželo tehdy standartní kamufláž zelená, hnědá, okr/hliník. Praporové znaky na obvyklých místech. Na trupu se po zařazení do VLU objevil identifikačná znak této jednotky - bílý obdélník. Několik strojů se dožilo změny kamuflážního předpisu a tak obdržely v roce 1927 novou kamufláž khaki/hliník a kulaté výsostné znaky. Bílý obdélník zůstal.

ZÁKLADNÍ     TTD

Rozpětí

10,24 m

Délka

6,98 m

Nosná plocha

15,76 m2

Hmotnost prázdná

734 kg

Motor

BMW IIIa - 136 kW

Maximální rychlost

225 km/h

Dolet

450 km

Dostup

8 000 m

Stoupavost

4,7 m/s

Výzbroj

2 x Vickers 7,7 mm

MODELY 1:72
firmanázevprovedenídoba vzniku poznámka
KoProAvia BH-3vstřikovaný1981 ? plátěný potah nenaznačen, malá SOP
Pro tento model jsem vytvořil sadu obtisků "ALPS". Náhled najdete na těchto stránkách.
PODKLADY
Letadla čs. pilotůV. Šorelbarevný bokorys, text
Čs. letadla IV. Němečekvýkres, foto, text
L+K 24,25/1981monografievýkres, foto, text
Vzduch je naše mořeJ. Rajlich, J. Sehnalfoto, text, bokorys
Čs. letectvo 1918-24J. Rajlich, J. Sehnalfoto, text, bokorys




Avia BH-3, jeden ze sériových kusů účastnící se rychlostních závodů o cenu prezidenta republiky 1924

Model 1:72 - Kovozávody Prostějov dnes KoPro --- dohotoven v září 2000
Barvy Agama, Revell, obtisky bílé a černé 22 vlastní výroba na tiskárně ALPS. Prapory stříkané.
model BH-3 model BH-3
model BH-3 model BH-3
model BH-3 model BH-3
      Průměrný KP model, jedinými problémy jsou asi v oblasti vzpěr podvozku a křídel a stopy po vyrážečích na chladiči. Jinak jde o jednoduchou stavebnici doporučovanou i pro začátečníky. Snese některá vylepšení, otvory pro nábojnice, některé otvory na motorovém krytu. Nepříliš realistické je naznačení nebo spíš nenaznačení plátěného potahu části křídel a OP. Ale s tím jen těžko něco naděláte a asi to nestojí za to. SOP je podle výkresů menší než má být. Zbarvení klasická tříbarevná kamufláž CSAF té doby. Plukovní znaky se tehdy ještě na letouny nemalovaly.Prapory na křídlo i SOP by měli mít podle směrnice z té doby jiné rozměry než jsou na starých obtiscích. Já jsem je nastříkal podle šablonek z maskovací pásky.

Zpět na výběr typů

Zpět na hlavní stránku