Trocha obecných znalostí o kamuflování a označování letounů čs. letectva 1918-39

tak, jak je zpracoval Ing. Jan Krumbach

Mou snahou je poskytnout vám zde základní informace o vývoji kamufláží , způsobech označování státní příslušnosti , vývoji označování příslušnosti k jednotce, zmínku o typovém a sériovém označování a manévrových číslech na a ještě několik dalších drobností ovliňujících vzhled letounů čs. letectva.


typy kamufláží čs. letounů v letech 1918-1939
Etapa od roku do roku druh kamufláže, použité barvy komentář
Etapa I 1918 1921 MNO zatím nevydalo směrnici, domácí stroje dle uvážení továrny, "kořistní" stroje v barvě původního uživatele s přetřenými znaky. Vyskytovaly se u nás francouzské, rakouské, německé, italské. Z domácích strojů se toto období týká jen Aera A-1 a Letovů Š-1 a Š-10. Letov Š-1 měl vemi složitou, tónovanou kamufláž z okrové, zemitě hnědé a trávově zelené. Jednotlivá barevná pole byla pomocí tupování tmavším odstínem téže barvy v přední části "stínována". na jeho stránce. Aero A-1 a Letov Š-10 měly oba křídla a OP v barvě plátna, trup Aera byl natřený šedou a přes ní natupovány olivové skvrnky, trup Letovu v barvě překližky. Motorové plechy v barvě duralu. Jedná se o nejsložitější období z hlediska modelářského zpracování. O kamuflážích letadel z první světové války se dodnes historici přou. To co si někde přečtete obvykle za pár let už není pravda, pokud možno až po té, co takto natřete svůj model :-). Zde asi platí víc než jinde pravidlo spokojeného modeláře - dokažte mi, že to tak nebylo!
Etapa II 1922 1926 Byl stanoven jednotný nátěr bojových a cvičných letounů. Bojové stroje vrchní plochy kombinaci hnědá, zelená, okr. Barvy byly nanášeny v pásech a měly jednotné pořadí hnědá-okr-zelená. Vzpěry měly barvu pole z něhož vycházely. Velikost polí, rozmístění a tvar dělících polí však nebylo předepsáno a bylo charakteristické jednak pro továrnu, jednak pro jednotlivé typy. Obecně lze řící, že továrna Avia měla pole relativně největší a dělící plochy nejjednodušší. Naopak k nejsložitějším patřilo tvarování na strojích Letov Š-6 a Aero A-12, A-11. Spodní plochy byly natírány hliníkem. Pokud byl trup oválný (Š-1,Š-2,Š-20) pak byl maskován celý a hliníkem se natřely zespodu jen křídla a VOP. Jistou výjimku představovaly letouny pro noční službu. Ty byly v tomto období natírány hnědými či černou barvou. Hnědý byl prokazatelně prototyp A-24, francouzské Bre-XVIBN2 a Aera A-11N. Cvičné stroje zůstávaly v barvě prolakovaného plátna a nafermežované překližky na trupu. Dnes asi není možné zjistit přesné odstíny používaných barev. Asi by to i bylo zbytečné, neboť ve dvacátých letech neexistovaly normy na přesné složení barev. Při jejich míchání existovala jistá benevolence. Přesné předpisy se objevily až ve třicátých letech. Sadu modelářských barev pro čs. letectvo vyrábí firma Agama. Barvy z jejího vzorkovníku příslušné pro dané etapy jsem přidal, i když jde samožřejmě jen o orientační přehled. Osobně se po posledních zkušenostech kloním k názoru, že je asi lepší praporové znaky na model nastříkat podle šablony, než se pokoušet aplikovat obtisky. Rozměry pro jednotlivé typy byly pevně stanoveny, tudíž existující univerzální sada praporů není moc použitelná.
Etapa III 1927 1938 Byl nově stanoven jednolitý nátěr khaki barvou ma horních plochách, hliníkovou na spodních. Khaki barva mírně přesahovala na náběžných hranách a někdy i na odtokových na spodní plochy. V průběhu tohoto období začala továrna Avia používat pro své výrobky o tochu světlejší odstín khaki, než Aero a Letov. Noční letouny měly předepsány jiný odstín - noční hnědou na všech plochách. To však bylo dodržováno jen do roku 1930, poté A-11N obdržely standartní nátěr khaki/hliník. Nátěr letounů byl pololesklý, jedinou výjimkou byly stroje MB-200, ty také byly celé v barvě khaki. V závěru této etapy byla u letounů Ab-101 a části pozdějších sérií B-534 nahrazena barva hliníková barvou světle šedou. Cvičné stroje byly od roku 1927 natírány na nosných plochách hliníkem, na trupu podle jeho konstrukce - plátěný potah opět hliník, překližka pak jen fermežový nátěr, který způsobil zhnědnutí povrchu. Je však nutné konstatovat, že u těchto strojů docházelo k největším prohřeškům proti předpisům. Někdy si továrna ulehčila situaci a natřela trup hnědě, jindy byly i překližkové trupy natřeny hliníkem. Vývoj však směřoval k celohliníkovému nátěru cvičných strojů. Z modelářského hlediska je asi nejtragičtějším faktorem neexistence opravdu dobrých obtisků. To co produkovaly a produkují v Kovozávodech dnes KoPro je TRAGÉDIE, DĚS A BĚS. Správné, i když nekvalitní, jsou jen u Š-16, MB-200 a B-21. U nových sad pro B-534 a Š-328 nejenže nic z chyb neopravily, ale nadělaly další. Nechápu, že se nestydí. Dělají ostudu nejen sobě ale i naší zemi. Naše historie jim nestojí ani za trochu námahy. A přitom vyrobit správné obtisky je stejně drahé a náročné jako ty špatné. Tak proč Kovozávody? PROČ? Ostatní výrobci pokud obtisky dodávají jsou solidnější, ale úplně stoprocentní to také není. Ale aspoň se snaží.
Etapa IV 1938 1939 V roce 1938 došlo na MNO opět k příklonu k tříbarevnému schématu. Nový nátěr byl tvořen barvami tmavě hnědá/tmavě zelená/okrová, spodní plochy světle šedá známá už od Ab-101. Přechod spodní šedé do horních barev byl tvořen vlnkatou křivkou jak na trupu, tak i na náběžné hraně křídla. Takto byl kamuflován 1. prototyp B-35 a časem i Š-50. Měla se týkat i posledních sérií "pětistovek", nestalo se však. Bohužel, rozhodně by to podpořilo bojechtivý vzhled těchto krásných strojů. Předchůdcem tohoto schématu bylo schéma pro kamuflování B-71. Ty byly původně podle jedněch pramenů celé světle šedé až šedomodré v původní ruské barvě, podle J. Krumbacha pak dvoubarevné : zespodu původní ruská barva, zhora pak šedá. toto schéma bylo pro stroje na zemi velmi demaskující a stalo se tedy v období mobilizace nežádoucím. Stroje byly urychleně přestříkány podle schématu chystaného pro stroje z naší výroby. To bylo opět tříbarevné. Spodní plochy pro úsporu času zůstaly opět v původní barvě, horní pak pokryla kombinace barev šedá, zelená, hnědá, jinde popisovaná jako špinavě zelená, zeleně šedá a zemitě hnědá. Dnes si můžete s trochou štěstí postavit modely všech tří typů s touto kamufláží. Firma Agama vyrábí sadu barev i pro tento typ kamufláže. Podle ní však byly dvě z barev shodné pro obě varianty. Z B-71 se nám zachovala směrovka i se zbytky barvy, ale bohužel (naštěstí) z Š-50 a B-35 vůbec nic. Takže těžko radit. Opět asi pro vitrínkového modeláře nemá cenu si lámat hlavu a směle nechť použije Agamy.



typy výsostného označení letounů čs. letectva 1918-39
ukázka typ podle J.K. platilo od platilo do umístění komentář
kokarda typu A "A" 1. XI. 1918 27. XI. 1918 křídla + SOP obvykle přes rakouské kříže, tedy v polovině rozpětí, někdy i na trupu opět přes kříž. obvykle přes rakouské kříže, tedy v polovině rozpětí. Kokarda měla průměr roven 5/6 hloubky plochy na níž byla umístěna. Šířka mezikruží - 1/6 celkového průměru, tenký červený lem byl široký 1/10 šířky mezikruží. Z toho vyplývá, že středový kruh byl dvakrát širší než mezikruží. Na zásah francouzské komise bylo toto označení zrušena, nicméně na letounech se vyskytovala i po 27. 11.1918
kokarda typu B "B" 27.XI.1918 1920 tzv. bandalír, pruhy měly být šikmo přes roh křídel a SOP. Fotek tohoto označení je málo, pruhy jsou fotograficky doloženy pouze na SOP, na křídlech ne. toto označení prolnulo s následným typem C už v roce 1919
../obr
označení typu B
kokarda typu C
"BC" v průběhu 1919 1920 kokarda C na trupu, bandalír na SOP také toto označení se mnoho nerozšířilo, běžnější byl typ "C", jediný mně známý bokorys tohoto označení je Rolland D.VIb.
kokarda typu C "C" 1920 27. XII. 1921 Křídla a SOP poměr rozměrů křídla a kokardy a jednotlivých částí kokardy jako u "A", dokonce někdy se používal i bílý tenký lemovací kruh široký také 1/10 mezikruží. Tyto kokardy se již umisťovaly na konce křídel.
označení  typu D "D" 27.XII.1921 XII.1926 Křídla konce, SOP, vždy červenou k trupu nebo k zemi a modrou k přídi letounu tzv. praporové označení bylo zavedeno k odlišení od státú, které používaly podobné kokardy jako ČSR (Rusko, Francie, Srbsko, Anglie, při špatných svštelných podmínkách i Itálie a Maďarsko). Autorem tohoto návrhu byl kpt. Stanovský.
kokarda modry lem typu E
kokarda cerveny lem typu E
kokarda fialovy lem typu E
"E" XII.1921 III. 1939 konce křídel + SOP, orientace opět bílou od trupu, na sop pak nahoru, modrá u náběžné hrany křídla či SOP Na tmavém (khaki) podkladě byla předepsána kokarda s modrým lemem, na světlém (hliník, sv. šedá) pak s červeným lemem. Průměr kokardy měl být opět zhruba 5/6 plochy na níž byla umístěna 9hloubka SOP a křídla). Kokardu s tmavě modrým (inkoustovým) lemem používala od roku 1934 továrna Avia na všech plochách. Týkalo se to strojů B-534, B-158, B-35. Zajímavé je, že na fotu druhého prototypu na úvodní stránce jsou vidět standartně lemované znaky. Možná s tímto lemem Avia začala až u série.



typy označování plukovní příslušnosti letounů v letech 1918-1939
Etapa od roku do roku počet let. pluků komentář
Etapa I 1918 1.IX.1920 0 Existovaly letecké setniny-roty (označení pro pozdější letky), jako vyšší jednotky letecké skupiny. Označování příslušnosti k jednotkám nebylo zavedeno.
Etapa IIa 1.IX.1920 31.XII.1923 3 Letecké pluky byly zřízeny, nicméně příslušnost k nim se na letounech ještě nevyznačovala. Na letounech, hlavně ze stavu Vzduchoplaveckého učiliště v Chebu se začaly objevovat černé, bíle lemované číslice sloužící k rychlejší identifikaci konkrétního stroje.
Etapa IIb
1.I.1924 1929 3 Na trupy letounů se od prvního ledna měly malovat plukovní znaky v černé barvě. Na trupy letouný se aplikoval bílý, černě lemovaný obdélník o rozměrech 50 x 45cm (výška x šířka) a do něj podle příslušmosti k pluku byl vmalován znak.
  • 1.LP měl českého lva
  • 2.LP měl moravskou orlici
  • 3.LP měl slovenské trojvrší s křížem
  • letouny VLU měly tento obdélník prázdný
K tomuto znaku ještě někdy bylo používáno identifikační číslo stroje, většinou také černé s bílým lemem, či celé bílé.
Etapa IIIa
1929 25.V.1938 6 V tomto roce byl rozšířen počet LP na šest. Na trupy letounů se nadále malovaly plukovní znaky, tentokrát již za použití modré, červené a bílé barvy. Velikost obdélníku zůstala stejná, lem však změnil barvu podle barvy znaku pluku.
  • 1.LP měl bílého lva v modrém poli
  • 2.LP měl modrou moravskou orlici
  • 3.LP měl červené slovenské trojvrší s křížem
  • 4.LP měl modrého lva v bílém poli
  • 5.LP měl červenou moravskou orlici
  • 6.LP měl červeného lva v bílém poli
K tomuto označení přibylo ještě písmeno jako znak letky u které stroj sloužil a pořadové číslo stroje v letce. Pořadí na obou stranách trupu bylo stejné, vždy nejblíže k přídi plukovní znak, v prostřed označení písmeno, u zádi pak číslo. Písmena a čísla měly být 70 cm vysoké, šířka čáry pak 15 cm stejně široká i mezera mezi nimi. Barva bílá na khaki podkladu, na světlém (hliník) pak modrá. Během let docházelo k mnoha odchylkám jak u tvaru plukovních znaků, tak i u pořadí čísel, písmen a znaků. Nejvíce rozšířenou odchylkou bylo pořadí od přídě písmeno, znak, číslo. Variací bylo bezpočet, dá se však řící, že ve druhé polovině třicátých let došlo k "uklidnění" a návratu k předpisům. Písmena letek byla používána jen základní, bez diakritiky a některá používána nebyla (Q), jiná jen krátce (CH), další byla vyhrazena pro speciální ocnačení(c od roku 1930 pro stroje leteckých učilišť, s pro stroje dočasně používané u Vojenského leteckého ústavu studijního. (barvy znaků vlevo by měly být jednotné - zatím nejsou - omlouvám se)
Etapa IIIb 21.V.1938 15.III.1939 6 Tato etapa se od etapy IIIa lišila jen zamalováním plukovních znaků, nikoliv však písmen a čísel na trupu. Bylo to mobilizační opatření sloužící ke ztížení sledování přesunů čs. letounů po jednotlivých leťištích v době přímého ohrožení státu. Po mnichovské zradě již nebyly plukovní znaky obnoveny. U části letek 3. LP na Slovensku došlo v období mobilizací ke změně označování příslušnosti k letce. Písmeno i číslo bylo zamalováno a na jejich místě se objevil barevný rovnoramenný trojůhelník případně s lemem v jiné barvě a případně prolomenou přeponou dovnitř trojúhelníku.



Typové a výrobní označování čs. letounů
Označování a evidence "kořistních" strojů bylo obvykle ponecháno podle původní země, hlavně francouzské a rakouské, případně bylo upraveno (Nieuport č.3598, Albatros 1 až 18). Označování domácích konstrukcí prošlo třemi etapami. První vycházela z rakouského vzoru a zahrnovala výrobce letounu, typ motoru, typ a sériové číslo. Bylo to písmeno-číslicové označení. Nebudu ho příliš vysvětlovat, nemá to asi pro základni přehled smysl, navíc bych víceméně musel nejdříve vysvětlovat původní rakouské. Omezím se na vypsání označení letadel, která toto označení obdržela.

typ označení typu prvním kódem význam kódu
Avia BH-3 Av-B-3.01 kód říká - třetí typ (pro MNO) s motorem BMW IIIa, výrobce Avia, první kus
Avia BH-4 Av-HS-3.01 kód říká - třetí typ (pro MNO) s motorem Hispano-Suiza 8Ba, výrobce Avia, první kus
Letov Š-1 Š-H-1.00 až 1.28 kód říká - první typ (pro MNO) s motorem Hiero, výrobce Letov, prototyp až 28. kus (celkem tedy 29)
Letov Š-2 Š-M-1.29 až 1.50 kód říká - první typ (pro MNO) s motorem Maybach, výrobce Letov, 29. až 50. kus vzhledem ke shodnému draku výrobní čísla pokračovala
Letov (licenční výroba Aero) Š-2 Š-M-2.01 až 2.40 kód říká - druhý typ (pro MNO) s motorem Maybach, výrobce Letov (kód nezohledňoval licenční výrobky), 1. až 40. kus
Letov Š-3 Š-B-1.01 kód říká - první typ (pro MNO) s motorem BMW IIIa, výrobce Letov, prototyp
Letov Š-4 Š-HS-1.01 kód říká - první typ (pro MNO) s motorem Hispano-Suiza 8Ba, výrobce Letov, prototyp
Aero Ae-02 Ae-HS-2.01 kód říká - druhý typ (pro MNO) s motorem Hispano-Suiza 8Ba, výrobce Aero, prototyp
Aero Ae-04 Ae-B-2.01 kód říká - druhý typ (pro MNO) s motorem BMW IIIa, výrobce Aero, prototyp
Aero A-14 Ae-H-2.01 až 20 kód říká - druhý typ (pro MNO) s motorem Hiero N, výrobce Aero, 1. až 20. stroj
Aero A-15 Ae-HL-2.01 až 24
Bra-L-2.01 až 24
kód říká - druhý typ (pro MNO) s motorem Hiero L, výrobce Aero, 1. až 24. stroj
Aero Ae-10 (A-1) Ae-10.01 až 35 u školních strojů MNO nezahrnulo do kódu typ motoru

Tento kód byl napsán na trupu letounu černými znaky o výšce 250 mm, šířce znaku 95 mm, čárou tlustou 35 mm. Tvar číslic obdobný rakouskému číslování. Tento způsob označování přežil až do 28.12.1922, kdy byl výnosem MNO zaveden další, opět písmeno-číslicový kód. Ten byl složen z dvouslabičného slova a třímístného čísla. První slabika určovala výrobce, druhá motor. U čísla pak stovková číslovka určovala typové číslo, zbylé dvě sériové číslo. Naštěstí pro nás i tento příjemnější typ označování vydržel jen půl roku. Ale pro zajímavost zde je opět označení většiny čs. typů té doby.

typ označení typu druhým kódem
Avia BH-3 AVBAM 301
Avia BH-4 AVHAS 301
Letov Š-1 ŠOHO 100
Letov Š-2 ŠOMA 101
Letov (licenční výroba Aero) Š-2 ŠOMA 201
Letov Š-3 ŠOBAM 101
Letov Š-4 ŠOHAS 101
Aero Ae-02 AEHAS 201
Aero Ae-04 AEBAM 201
Aero A-14 BRAHO 201
Aero A-15 BRAHOL 201
Aero Ae-10 (A-1) AEMES 201

Poslední typ označování je nejjednodušší a vlastně ho na těchto stránkách používám všude. V únoru 1923 MNO zavedlo tento snadný systém založený na písmenu pro označení továrny, číslu typu pokud možno původnímu z označení výrobce a za oddělovací tečkou další, sériové, číslo. Továrna letov obdržela písmeno Š (konstruktér Šmolík), Avia B (majitel Bondy), Aero A, Praga E, Zlin Z. Takže například Š-H-1.27 alias ŠOHO 127 teď byl Š 1.27 (dnes píšeme spíše Š-1.27) Předepsána byla velikost písmene 100 mm vysoká a čára 15 mm silná, čísla typová a kusová jen 65 mm vysoká. Bylo přesně předepsáno i místo, kde mělo být hlavní označení umístěno. Stejně tak se na všech odmontovatelných částech mělo vyskytovat menší označení. Skutečné umístění se však přeci jen od předpisů mnohdy lišilo. Nejlepší je vycházet z dobrých fotek daného typu, v rámci kusů stejné série by se číslo mělo nacházet na stejném místě. Jen bych asi mohl ještě doplnit, že tovární písmeno bylo občas doplňováno o malé písmeno určující účel letounu (k jako kurýrní, š školní, n noční ....)U několika typů neodpovídalo sériové číslo počtu vyrobených letounů, neboť bylo několik variant daného typu a v číslování série se průběžne pokračovalo i u další varianty. U jiných typů sériové výrobní číslo továrny nesedělo na vojenské sériové (kusové), ale to jsou detaily, které z modelářského hlediska jsou bezvýznamné. Naopak významnou skutečností je zákaz používání těchto čísel na letounech vydaný MNO 28.6.1938 z důvodu utajení počtu vyrobených letounů. Postupně byly tedy čísla z vnějších ploch letounů vyjmenovaných v předpisech odstraňována. Pro vážné zájemce doporučuji prostudovat dílo J. Krumbacha a další literaturu. Její seznam je na jedné stránce uveden.



Manévrová čísla
Nejméně jedenkrát ročně pořádala čs. armáda manévry. Minimálně od roku 1927 byla účastnící se letadla za účelem lepší identifikace a rozpoznání "bojující strany" označována čísly a pruhy případně obrazci na trupu. Nejobvyklejší způsob byl nátěr ocasní části letounu včetne OP smývatelnou barvou, nejčastěji červenou a modrou barvou. Byla použita i bílá a označení mohlo mít i formu pruhu přes trup mezi OP a kokpitem, obdélníku na trupu, křídlech apod. V těchto pruzích bývaly namalovány černou či bílou barvou individuální manévrová čísla letounů. Na letounech čs. letectva se mohl objevit ještě jeden typ čísel - závodní - na strojích účastnících se na počátku dvacátých let závodů prezidenta republiky nebo letů Malou Dohodou. Ty byla obvykle bílá na trupu a černá na spodní straně křídel, jinde se nevyskytovala. Stroje nebyly jinak či dále barevně upravovány. Takže lze tyto dva druhy čísel od sebe odlišit.



Rozlišení letek barvou vrtulového kuželu.
Hlavně ve druhé polovině třicátých let se s růstem počtu letek začalo prosazovat i jejich barevné rozlišení většinou prostřednictvím barevných nátěrů kužele, částí kapot kol nebo disků kol. Ne všechny barvy letek se našim historikům podařilo identifikovat. Barvy identifikované a přiřazené jednotlivým letkám jsou v následující tabulce.

letka barva kužele letka barva kužele letka barva kužele
31. červená špička 35. modrý celý 43. hráškově zelený celý
32. modrá špička 36. tmavozelený celý 44. modrý celý
33. červený celý 40. žlutý celý 46. modrý se 3 červená špička
34. červený celý 42. červený celý 47. žlutý celý
48. zelený celý




Heslovitě pár dalších modelářsky upotřebitelných informací:
Tvarování ostrého rozhraní barev khaki-hliník na přídi je v podstatě charakteristické pro daný typ a není je možné zevšeobecnit do nějaké poučky. Na zádi končila hliníková barva směrovkou, ta již byla celá khaki. S nárůstem počtu letek a s tím i související existence rozdílných letek se stejným písmenem a naopak s přítomnotí několika letek se stejným typem letounu na stejném letišti docházelo ke snaze o rozlišení letek barevnou úpravou částí letounu. Nejčastěji to byl vrtulový kužel, lze však najít i barevně natřené bandáže vrtule, disky kol a vrcholky krytů kol. Písmena letek a čísla strojů byly ve 2. polovině 30. let někdy černě lemovány. Rozhraní barev v etapě II a III bylo ostré. Teprve tříbarevná kamufláž období IV byla s neostrými přechody. To se však týkalo pouze strojů B-71, B-35, Š-50. Co se týká lesku, vysoce lesklé byly jen Letovy Š-1 a několik prvních Š-2. Naopak matné byly jen stroje MB-200 a B-71. Ještě je nutné se zmínit o strojích Škoda D-1, ty zůstaly v přirozené barvě duralu. Všechny ostatní letouny natírané či přetírané podle čs. předpisů byly pololesklé. Vlastnosti podkladového materiálu zpúsobovaly, že na plechu se barvy jeví jak lesklejší a trochu tmavší než na plátně a dřevu. Interiér strojů pokud byl natírán byl natřen šedou barvou. Na otázku "jak moc byla šedá, zda světlá tmavá či středni" jsem zatím nenašel odpověd. Některé stroje měly interiér hliníkový. ) Sada barev Agama pro Čs. letectvo 1918-39 zahrnuje :
  • barva C1P zelená pro tříbarevnou kamufláž v letech 1922-26
  • barva C2P okrová pro tříbarevnou kamufláž v letech 1922-26
  • barva C3P hnědá pro tříbarevnou kamufláž v letech 1922-26
  • barva C4P khaki světlá pro stroje firmy Avia z období 1927-39
  • barva C5P khaki tmavá pro stroje firem Aero a Letov z období 1927-39
  • barva C6P zelená četnická pro stroje tzv. Četnických leteckých hlídek (ty zde prozatím nezmiňuji)
  • barva C7P noční hnědá (využitelná pro A-24, pokud seženete foto i pro A-11N a případně pro Bre-16 jehož model připravuje RVHP)
  • barva C8M šedozelená pro kamufláž B-71
  • barva C9M hnědá pro kamufláž B-35, Š-50,
  • barva C10M černoolivová pro kamufláž B-35, Š-50, B-71
  • barva C11M okrová pro kamufláž B-35, Š-50, B-71
  • barva C12M světlá šedá pro kamufláž B-35, Š-50, B-71 a spodní plochy Ab-101 a posledních B-534 a Š-328?
Pro hliníkový, či matný stříbrný chcete-li, nátěr spodních ploch si dovolím doporučit barvu Revell 99, podle mne jde o nejlepší hliníkovou barvu ze všech co mi přišly pod ruku.