|
|
|
|
|
|
Breguet Bre 14 je jedna z legend světové války. Prototyp vzlétl poprvé dne 21. listopadu 1916 a za řízením seděl sám Louis Bréguet. Byl to velmi zdařilý letoun s dostatečnými výkony a robustní stavbou draku v níž byl v tehdy nebývalé míře uplatněn dural. Pro pohon zvolil Breguet motor Renault 12Fa o 220 k i přes přání vojáků, aby použil HS 8Ba o stejném výkonu, ale již bez rezervy pro zvýšení. Další technickou novinkou bylo uplatnění jakýchsi primitivních vztlakových klapek. Nicméně, jak už to bývá, příliš pokrokových prvků najednou obvykle odrazuje konzervativní velení či nákupní orgány. Bylo tomu tak i v tomto případě a Breguet neměl cestu k prosazení výroby Bre 14 zrovna snadnou. Dokonce připravil sériovou výrobu na své náklady a až v březnu 1917 zlomil nedůvěru letectva a obdržel první zakázku na 150 ks pozorovací a dělostřelecké verze Bre 14A.2. Poté následovaly další, které již využívaly výkonnější verzi motoru Fcx o 300 k. Postupně bylo vyrobeno mnoho verzí včetně bombardovací B.2. Existovaly i díky mnoha továrnám produkující tento typ varianty s rozdílným rozpětím a tvarem horních i dolních křídel. Zhruba se dá řící, že původní horní křídla měla rozpětí 14,36, pozdější s vyváženými křidélky již 14,86 m. Spodní křídla verze A měřila původně 12 m, verze B2 pak 13,66 m, později 13,28 m. Postupně však vzniklo mnoho vzájemných kombinací, takže vznikl i velký zmatek. Trochu se ještě změnil tvar SOP a umístění pozorovatelova okénka, a toť prý vše. Existovaly i verze s motory Fiat, Liberty a dalšími. Celkový počet všech vyrobených strojů je okolo 8 000 ks všech, tedy i civilních verzí. Z nich pravděpodobně 22 ks získala ČSR. V roce 1920 jsme odkoupili výzbroj eskadrily Bre590 tvořenou hlavně 12 ks Bre 14 A.2 (a dvěmi SPADy XIII). Tato eskadra zasáhla do bojů o Slovensko na naší straně a po odvolání franc. letců jsme stroje touto cestou získali. O rok později ČSR zakoupila dalších deset strojů. Sloužily u nás v bojových letkách velmi dlouho, vlastně nejdéle ze všech veteránů světové války. Poslední byly vyřazeny v roce 1926. Sloužily u všech tří tehdejších leteckých pluků.
Technický popis - Dvoumístný, jednomotorový, vzpěrový dvouplošník. Kostra trupu z duralových trubek, stejně jako OP. Křídlo mělo duralové nosníky a některá žebra. Většina žeber byla dřevěná, stejně jako místní zesílení nosníku. Potah křídel a části trupu plátěný, zbytek krycí duralové plechy.
Řadový motor, dvoulistá, dřevěná vrtule. Podvozek pevný, záďový s ostruhou.
Barevné provedení - Zpočátku původní francouzská kamufláž- tedy poměrně složitá záležitost. Některé stroje měly pravděpodobně pouze dvoubarevnou tvořenou dvěma odstíny hnědé, jiné byly v čtyř až pětiodstínové kamufláži. Většina strojů se dočkala standartní čs. tříbarevné kamufláže. Jako výsostné označení se u tohoto typu uplatnily kokardy C a praporové výsostné znaky. Na několika strojích dlouho zůstaly původní emblémy a symboly francouzských eskadril a pilotů.
| ZÁKLADNÍ TTD | |
|
Rozpětí |
14,36 m |
|
Délka |
8,87 m |
|
Nosná plocha |
47,50 m2 |
|
Hmotnost prázdná |
1 010 kg |
|
Motor |
Renault - 220 kW |
|
Maximální rychlost |
175 km/h |
|
Dolet |
vytrvalost 2,75 hod |
|
Dostup |
6 300 m |
|
Stoupavost |
2,82 m/s |
|
Výzbroj |
1 x Vickers 7,7mm pevný |
| MODELY 1:72 | ||||
| firma | název | provedení | doba vzniku | poznámka |
| vyskytuje se resin tohoto modelu | PODKLADY | |||
|---|---|---|---|---|
| Vzduch je naše moře | J.Rajlich, J.Sehnal | foto, text, bokorys | ||
| Čs. letectvo 1918-1924 | J. Rajlich, J. Sehnal | foto, text | ||
| Čs. křídla | J. Krumbach | LK 1975-1977 | text, foto | |
| LK 9/72 | monografie | text, foto, bokorys, výkres | ||